Několikatero 2/3 aneb z bláta do louže… Ale zato špinavé!

Sešel se den se dnem a najedno tomu byl rok, co jsem pocítil zoufalou potřebu mít místo, kam bych během studií hlavu složil. Byl jsem plný očekávání, odhodlání a hlavně přesvědčení, že jsem se z vlastních chyb poučil. Ale asi ne dostatečně. Článek popisuje jednu konkrétní pasáž bydlení během druhého roku studia, ostatní epizody budou zmíněny okrajově.

Toho léta jsme se s Radkem (nějaký random týpek ze stejné školy jako já + má parádní blog, viz vpravo) dohodli, že podstoupíme spolubydlení. Řekl jsem si, že to bude cool, navíc když budeme oba na prohlídce bytu/pokoje, unikne nám dohromady méně nedostatků než každému zvlášť. Jenže pak jsem si uvědomil, že Radek bydlí docela daleko, takže dojíždění do Brna kvůli prohlídkám by pro něj nebylo zrovna lukrativní záležostí. Co teď?

Pochopitelně jsem nabídky objížděl sám. A to, jak se ukázalo, byl z nepochopitelných důvodů tragický omyl. Jednoho krásného dne jsem dorazil na smluvené místo v Řečkovicích, abych jej podrobil zevrubné prohlídce. Tu jsem samozřejmě odbyl kvůli tomu, že bylo již docela pozdě něco hledat (předchozí byty už před námi našli někoho jiného. Byl zde jeden volný a luxusní, který Radek zamítnul kvůli vysoké ceně, za kterou jsme nakonec stejně v Řečkovicích byleli - jupí, nebyla to jen moje chyba… ne?). Pojďme se podívat na to, jak vypadal byt, do kterého jsme nastoupili.

Lokalita celého bytu byla velmi dobrá - 1 minuta na zastávku tramvaje, 4 zastávky do školy. Tím výčet kladů končí. Vejdete-li do bytu, první pokoj vlevo je obýván třemi entitami. Jeden je prvák a nikdo ho předtím neviděl. Jako jediný byl v klidu. Jeho další spolubydlící je velice divný student přírody na MU. To taky nevadí, divnost není zločin. Třetí obyvatel tohoto pokoje byl ale ztělesněný zápach. Kdykoliv kolem vás prošel, z toho smradu se vám tak zvedl kufr, že kdyby pokračoval, váš výsledný produkt by ten smraďoch použil jako kolínskou, aby tak nesmrděl. Jeho přirozený odér se navíc permanentně mísil se štiplavým a agresivním zápachem z patrně nejlevnějších cigaret, co kdy svět viděl. Tento člověk pak pravidelně chodil oddávat se kuřáckým orgiím na dvorek společně s dalšími dvěma otylými pracujícími slečnami tuze hlasitého a pronikavého projevu. Tento jeho zvyk se posléze ukázal nesnesitelným (viz níže). Navíc se z něj vyklubal správce "sítě".

Druhý pokoj vlevo byl určen nám. Už na první pohled vypadal otřesně a dodnes nechápu, že mi stál i za ten druhý. Rád bych napsal, čeho jsem si všiml jako první, ale nejde to. Celý pokoj mě po otevření dveří uhodil celým svým interiérem jako nějakým mečem odpornosti naplocho do obličeje. Nevím, zda začít dvoucentimetrovou vrstvou prachu a špíny fungující jako druhý koberec, nebo nástěnná výzdoba obdobného charakteru (při prohlídce majitelka slíbila, že bude uklizeno, no hádejte, zdali tomu tak bylo). Opět jsem neotestoval ani jednu postel, přičemž jedna byla velmi nestabilní a ke všemu pod matrací chyběla jedna příčka, z druhé matrace pak zlověstně koukalo obrovské péro (tu postel jsem obydlel a po objevu této anomálie matraci pro jistotu otočil vzhůru nohama, aby se mi nic nenatrhlo). Další interiér pokoje čítal například také skříň, jejíž otevření znamenalo pro toho, kdo se nenechal hrůzami pokoje odradit a přesto chtěl mermomocí dovnitř, cestu do ráje utržených dveří a zápachů, které Radek trefně popsal jako "smrad staré, dlouho mrtvé důchodkyně".

Nezpochybnitelnou dominantou celého pokoje byl potom úchvatný lustr (na obrázku - ano, to je ta žárovka obalená plastem v rastafariánských barvách), který tam patrně zanechaly nějaké bytosti smaživého původu, které pokoj obývali před námi. Kombinace tohoto moderního osvětlení s úsporným oknem nám dala pocítit, jak asi ve své díře ve zdi žijí myši.

Vrchol utrpení ale skýtalo nečekaně okno. To nevedlo, jak bývá KDEKOLIV VE SVĚTĚ LIDÍ, V JEJICHŽ HLAVĚ DLÍ MOZEK, ZVYKEM, ven, ale na chodbu. Už jenom to samo o sobě dostatečně znepříjemňovalo vdechování "vzduchu", který se v pokoji vyskytl (nejspíš se tam dostal při stavbě domu, jinak si jeho původ nikdo nedovedl vysvětlit). Naštěstí jsme s Radkem dlouho nemuseli být naštvaní kvůli tomu, že jsme i přes otevření všech možných oken, co jsme na chodbě našli, vyvětrali tak akorát chodbu. Zachránil nás smrdutý správce "sítě". A dvě spolubydlící otylky, na ty nesmím zapomenout, co bychom si bez nich počali. Napíšu jen, že na dvorku, kam vedla okna z chodby, kterými jsme se zoufale snažili vyvětrat, se tato trojice pravidelně (rozuměj každých 10 minut) scházela za účelem vypalování zobáků. Na podrobnější popis, který by byl mimochodem asi dost citově zabarvený, nemám naštěstí dostatečnou slovní zásobu v oblasti sprostých slov. Zkrátka, nebylo vhodné větrat.

Místnost, kde bydlely hlasité otylky, nemohu popsat, protože jsem tam naštěstí ani jednou nebyl. Jejich pokojem lze ale plynule přejít (a vlastně i doopravdy) do koupelny. Ano, koupelnu jsem pochopitelně taky nezkontroloval. Kromě zmíněné tajné pasáže lze do koupelny vstoupit i z chodby. Žádné ze dveří však není možné zavřít, což by šlo v případě, že by se zde mohly vystavovat poněkud méně vážící a spoře oděné, považovat za výhodu, ovšem z praktického hlediska je takovéto "vylepšení" nepřijatelné. No a čekali byste snad ze sprchy tryskat teplou vodu? Ani tryskat (byli jsme rádi, když tekla), ani teplou.

S koupelnou přímo sousedí kuchyň, ve které se nachází lednička. Vážně si ověřte, že je pro počet obyvatelů bytu dostatečně velká. Ta naše miniaturní pro sedm lidí vážně neměla šanci.

A teď zlatý hřeb, na který jsem se po celou dobu psaní článku těšil (bohužel není fotodokumentace :( ). Tím je internet. Nejdřív jsme se s Radkem divili, proč je pomalejší než vytáčené připojení. Pak jsme se divili, když chtěl nepříliš voňavý správce "sítě" pomoct se spravením antény k internetu. Pak jsme už neměli s Radkem sílu se ničemu divit. To, co jsme viděli, by nám vyrazilo dech, kdybychom ovšem nějaký v našem zatuchlém pokoji mohli získat. Na dvorku po levé straně stála zeď kuchyně a koupelny, kterou pokrývala šikmá plechová střecha. Na tu vedl žebřík. Ze střechy pak čněl komín, ze kterého se tyčily dva monumentální dřevěné trámy spojené sériově drátem, tvořící téměř čtyřmetrovou vratkou tyč, na jejímž konci si hověla anténa všech internetů. Tohle už bylo prostě moc. Střídavě jsem koukal na toho smradlavého člověka, jestli to myslí vážně. Jestli myslel, to dosud nevím, ale vážný byl. Oprava internetového stožáru probíhala tak, že se odvázaly trámy a znovu svázaly (prostě se utáhnul špagát). A internet chvíli běhal trochu rychleji než dial-up. Do té doby, než zafoukal vítr. Asi hodinu. Na další smraďochovu žádost o rekonfiguraci antény jsem zareagoval negativně a na každou jeho další podobnou žádost jsem prostě neměl čas. Byla nejvyšší chvíle začít za sebe po pár dnech hledat náhradu. A jak že to dopadlo?

Náhradu se mi nakonec najít podařilo. Byla tvořena dvojicí jedinců, kteří vypadali poněkud vysmaženě. Celý pokoj jsem předtím vyčistil a tím jsem zdvojnásobil jeho hodnotu, což jistě k nalezení náhrady přispělo velkým dílem. Byly zde sice menší komplikace v podobě nefunkčního splachování záchodu zrovna ve chvíli, kdy mělo dojít k podepsání smlouvy a jeden ze smaživců těsně předtím potřeboval položit minu. Naštěstí tehdy ještě nemohl číst tento blog, takže to celí šťastní vzali. Radek si hned sehnal jiné bydlení, já chvíli dojížděl a pak jsem nastoupil na koleje (ty mají spoustu výhod, často ale musíte počítat se dvěma problémy - nevíte, jestli nebudete bydlet s prasetem, a pak, hodně často se stane, že prostě nebudete mít klid na spánek).

A teď zase trocha ponaučení v podobě Několikatera:

1. Ptejte se na své budoucí spolubydlící!
   To je jasné - budete je muset tolerovat. Pokud nesnášíte kuřáky, nebydlete s nimi. Stejné platí i o zvířatech.
2. Sliby - chyby
   Ne vždy s vámi majitel jedná seriózně - pokud vám něco slíbí, důsledně trvejte na dodržení!
3. Špína o ledasčem vypovídá...
   Když jsem hledal jiné bydlení, narazil jsem na tři podivné nabídky. V jedné majitel a spolubydlící v jedné osobě obýval pokoj tak zabordelený, že vlastně nebylo vidět, čím je vybaven. Když jsem se ptal, jestli se tam uklízí, hrozně se divil. Typický příklad toho, co nebrat. Další majitel se pokoušel do bungalovu 3+kk narvat 8 lidí, z toho jeden pokoj byl miniaturní (prý pro dva, nevešlo se tam nic jiného než letiště) a totálně bez oken. Lákavá nabídka, že? a zbývající nabídku si nechám do dalšího bodu.
   Když člověk vidí bordel, nesmí to brát.
4. Jste indisponovaní/nejistí? Vemte si někoho na pomoc!
   Třetí podivná nabídka mě zasáhla, když jsem byl dost zarýmován a zachřipkován. Díky Lucině (taky nějaká random týpenka, co má dobrej blog, viz vpravo), kterou jsem si vzal coby doprovod, jsem se toho roku neuvrtal do dalšího skvělého bydlení, kde byl bordel a hlavně asi už nějakou dobu mrtvá kočka. Následuje přepis rozhovoru majitele a Luciny:
   L: "Vy máte kočky?" (ptala se, protože tam něco cítila)
   M: "No, jedna tu před měsícem chcípla..."
   L (ke mně mimo majitelův doslech): "A asi je ještě někdy tady v tom bordelu - nebrat."
5. Dostatek světla a vzduchu
   Člověk k životu potřebuje dostatek slunečního světla. Zkuste si jej na týden odepřít a uvidíte, jak vám to poleze na mozek. O škodlivosti nemožnosti větrat se snad ani nemá cenu zmiňovat.
6. Kontrolujte interiér, ptejte se na nezvyklostiV koupelně zkuste sprchu. Vyhovuje vám tlak a teplota? Ohřívá vodu boiler, nebo máte normální přívod teplé vody? Co záchod, funguje? Trčí vám z matrace pružiny? A hlavně, máte pořádku postel?
7. Když s vámi nejednají čestně a narovinu, dejte jim košem!
   Když jsem hledal po tomto fiasku bydlení a byl jsem na prohlídce v prvním divném bytu, který jsem zmiňoval, i přes ten bordel jsem našel postel. Automaticky jsem se podíval pod matraci, no a samozřejmě, kus postele chyběl a byl nahrazen vystupující dřevěnou deskou. Majitel mě ujišťoval (darebák), že to není cítit. S jeho svolením jsem si tedy na postel lehnul. Nezvyklý tlak v zádech mi jasně řekl "NEBRAT". Když vám někdo do očí lže (nebo se dívá kamkoliv jinam), nevěřte mu. Nikdy. Nic. To znamená, že tam ani nebudete bydlet.

Přečíst celý článek

1/3 Několikatero studenta hledajícího bydlení

Sérii následujících tří článkům bych rád věnoval studentům (a lidem), kteří hledají ubytování poprvé, nemají s ním zkušenosti a nejsou si jistí, na co se ptát a na co si dát pozor. Každý z nás občas na něco zapomene nebo udělá chybu, na tom nic není. Každý z nás ale zároveň musí připustit, že jsou místa, kde se může každá chyba stát drahou. Jedním z těchto míst je i hledání bydlení. Doufám, že tento "seriál" pomůže co nejvíce.

Než před vás, milí čtenáři, vysypu pár zásadních rad, které nikdy nesmíte při prohlídce pokoje opomenout (ANO! V žádném případě nespoléhejte na fotografie pokojů, je třeba sjednat si osobní schůzku s prohlídkou pokoje), rád bych vás krátce seznámil se svými zkušenostmi v této oblasti. V této části se pokusím přiblížit první rok studia, své chyby se budu snažit označit podtržením. Na konci kapitoly se nacházejí související body Několikatera, kterým se pokusím podat užitečné rady těm, kteří by v budoucnu hledali bydlení (mohou se hodit nejen studentům). Rád bych dodal, že pokud jste typ člověka, co paří od nevidím do nevidím, nemusí se učit a pracuje občas (pokud vůbec), případně jeho práce není namáhavá, nepotřebuje klid, ignorujte příslušné části.

Když jsem nastupoval do prvního ročníku na FIT VUT v Brně, byl jsem plný očekávání, ambicí a idylických představ o bydlení mimo rodný domov. Zároveň jsem ale neoplýval průbojností, takže jsem rád ponechal výběr bytu na svém budoucím nespolehlivém spolubydlícím. Alarmující mělo být to, že bylo bydlení sjednáno přes realitku, která se s Vámi většinou nepáře. Velký problém zde taky bývá placení (ne)vratné kauce. Celé to proběhlo velmi narychlo, a přestože jsem byl na prohlídce, jelikož jsem byl tehdy nehorázný tupec, na smlouvu pro 4 lidi jsem kývl (zvláštní smlouvu mimochodem, jelikož se podepisovala mezi 4 lidmi a realitkou najednou, tudíž ji bylo možné vypovědět pouze za předpokladu, že ji vypoví všichni 4 nájemníci najednou, což se záhy ukázalo jako neuskutečnitelné - jedno spolubydlící čuňátko si ve svém chlívku chtělo zůstat).

Kývl jsem přesto, že jsem viděl zásadní nedostatky - topení co topí jen občas, ukrutně vrzající podlaha, průchozí pokoj, vratké stoly, minimum prostoru (4 lidé v průchozím 2+kk, vtipné, hlavně když potřebujete na záchod projít pokojem, kde zrovna nemůžete kvůli spolubydlícímu páru, a když už můžete, chce se vám v noci, a to je zaručeně vzbudíte). Možná jsem těmto nedostatkům nepřikládal váhu, nicméně jsem záhy pochopil, že se s nimi žije velmi obtížně. K tomu přidejte čtyři krávy bydlící ve vedlejším bytě, které neustále řvou až do druhé nebo třetí hodiny ranní, když se musíte učit, a máte jasno - okamžitě pryč!

Bohužel, skvostná R.C.P.R. Reality to má dobře vymyšlené, když ukončíte smlouvu dřív a neseženete za sebe náhradu, nejen že si pěkně zaplatíte ještě následující 3 měsíce, ale navíc je zde velmi pěkná "pokutička za zrušení smlouvy" (přesněji Vám při podpisu poskytnou "slevu" z původní směšně vysoké sumy, kterou se smlouvou zavazujete uhradit). Pokud se navíc důrazně nepřipomete, R.C.P.R. Reality Vám nevrátí ani vratnou kauci. Takže ještě jednou, realitky raději ne.

Následovalo klidné období, jelikož jsem s původním spolubydlícím párem zvednul kotvy a útočiště našel v podnájmu v Židenicích. Zdejší majitelka byla vstřícná a až na ponorku s párem, která, jak se domnívám, byla vzájemná, to šlapalo skvěle. Přestože lokalita v blízkosti Krásného a Podlomní v Židenicích je pro klidné bydlení jako stvořená, sám jsem ji po skončení prvního roku studia opustil, protože to bylo prostě z ruky. Během studia jsem získal spoustu nových kamarádů a s jedním jsme se domluvili, že další semestr uzavřem svazek spolubydlících. A tak předemnou stanul nelehký úkol - sehnat ubytování na další rok. O tom ale až v dalším díle.

Na závěr této kapitoly si dovolím krátké shrnutí a několik článků Několikatera. První rok mimo domov jsem šlapal pořád v něčím stínu, takže se ještě přerod z maminčina mazánka na světáka nekonal (a svým způsobem ani nebude). Alarmující bude, že z některých zkušeností jsem se nepoučil ani trochu.

Několikatero:

1. Nenechávat nikdy nic na druhých!
   Co si neuděláš sám... zde platí čtyřnásob. I kdyby byl váš spolubydlící sebespolehlivější, pořád neví, o každé drobnosti, která by pro vás mohla hrát obrovskou roli. Na prohlídku si raději zajděte osobně a všechny dostupné informace si sami nastudujte.
2. Vždy a za každých okolností jednat podle svých potřeb!
   Když se vám něco na bytě nezdá, rýpejte do toho, šťárejte se v tom, ptejte se. Pokud si budete myslet, že v daném požadavku můžete ustoupit, raději to prokonzultujte s nezaujatou osobou, která chápe vaše požadavky. Sami důkladně promyslete, zdali vás kompromis výrazně neomezí. Nesmíte se uvázat proti své vůli, nepodepisujte smlouvu, která by vás mohla stavit do nestandardní nevýhody, rozbitou mikrovlnku si přece taky nekoupíte, přestože z nějakého důvodu zoufale potřebujete ohřát si v ní jídlo.
3. Zvládnu průchozí pokoj?
   Ptejte se sami sebe. Pokud čas od času vyžadujete soukromí nebo je vám blbé rušit spolubydlícího při spánku, průchozí pokoj prostě není vhodné řešení. Pokud ovšem se spolubydlícími tvoříte partu, která tráví většinu času spolu, jde už o jiný případ.
4. Ptejte se na topení!
   Jednoduché - topí se v zimě? Vypíná se přes noc? O kdy se začíná topit, podle čeho se pozná, že je dostatečná zima? Jaké teploty lze topením v zimě dosáhnout?
5. Vrže podlaha?
   Nestačí do bytu nahlédnout, je potřeba si v něm pochodit a zjistit kvalitu podlahy. Zvlášť pokud jste s někým na pokoji, váš noční výlet do ledničky by spolubydlícího mohl vytrhnout z říše snů.
6. Je nábytek čistý, stabilní a schopný provozu?
   Když se stůl houpe, věci na něm mají tendenci padat. To se traduje už od pradávna. Když vám smrdí skříň, prádlo si do ní budete dávat neradi.
7. Máte dost místa?
   Když jdete od postele ke stolu, nezakopnete o nohy spolubydlícího? Musí vám být jasné, kolik prostoru v pokoji potřebujete k životu, nemá přece smysl mačkat se v králíkárně.

Na samotný závěr bych rád upozornil, že i když vám některé zjišťování a pokládání otázek připadne trapné, uvědomte si, že vy v tom průšvihu, který si zaviníte, budete muset bydlet, takže i kdybyste se měli zeptat majitele bytu v zájmu vašeho pohodlí, co měl toho dne k obědu, nesmíte váhat ani vteřinu.

Přečíst celý článek

JRE accidental deletion

Každý z nás si jistě už někdy smazal důležitý program, na němž závisely další, a pak se divil, že nefungují. Nedávnou jsem udělal něco podobného se svým JRE. Nic, co by nevyřešila obyčejná reinstalace, kdyby ovšem fungovala. Java instalátor našel v registrech stopy po existujícím JRE a dožadoval se jeho odinstalace, kterou nebylo možno provést z důvodu již smazaného odinstalátoru. Po smazání registrů se situace nezlepšila.

Pokud náhodou někdo z vás narazí na podobný problém s JRE, pomůže tento program:
http://forums.whatthetech.com/index.php?autocom=downloads&showfile=41

Přečíst celý článek